Článek začíná poněkud netradiční nadpisem, zainteresovaní vědí už teď, jiní zjistí za chvilku, proč tomu tak je :-). Jako pravděpodobně poslední závody letošní sezóny jsem vybrala závody v Uničově. Tentokrát naši výpravu posílila ještě Eliška s Jackiem. Vstávání bylo tentokrát velmi veselé, neboť bylo třeba vstát již o půl třetí ráno. Na místo jsme však dojeli v pohodě a díky tomu, že jsme v Olomouci v podstatě nemuseli přestupovat, protože vlak kterým jsme přijeli pokračoval rovnou na Uničov, se Kimi ani nestačil stresnout :-). Cvičiště jsme našli bez problémů a rovnou se šli zaprezentovat. Začínalo se štěňátky a poté následoval jumping začátečníků small, kde za nás startovali hned dva reprezentanti a to já s Dieselíkem a Eliška s Jackiem. Trať byla podle mého obtížností naprosto přiměřená začátečnické úrovni, jedinou zapeklitou překážkou byl kruh, který se šel hned dvakrát. Byla jsem moc zvědavá, jak se s ním Dieselík popasuje, protože na závodech jsme ho zatím, kromě Oder Louček - kde se na něm snad ani chybovat nedá, ještě nikdy neskákali. Na prohlídce jsem měla vymyšlený plán A, když budu dostatčně rychlá a plán B, abych zachránila situaci, když budu pomalá :-). Nakonec došlo až na plán B, ale Dieselík se stočil kolem bočnice úplně nádherně, takže jsme si to aspoň procvičili, jelikož blindcross po zdi nám nevyšel. Dieselík mě moc potěšil, protože nad kruhem ani nezaváhal a proskočil ho naprosto bez problémů, inu naše know how, ohledně kruhu funguje naprosto fantasticky. Dieselek tento běh s přehledem vyhrál.
Poté následoval běh pokročilých, jako první jsem startovala s Turbem, který mě překvapil poměrně rychlým během, dokonce tak rychlým, že chudák nevybral jednu zatáčku a rozmázl se na ústí tunelu, ustál to však zkušeně bez odmítnutí a běžel dál. I přes tento karambol vyběhal druhé místo s cca 0,5s na prvního. Kimík se před během dokonce byl ochotný i přetahovat, takže jsem si na úvodní rovinku raději dala náskok a bylo vidět, že se také snaží, i on se nakonec umístil na druhém místě.
Oba běhy mám díky kameramance Elišce natočené a proto jsem je mohla srovnat, je velmi zajímavé sledovat, co v tak rychlém sportu jako je agility udělá jedno uklouznutí. Rozdíl ve výsledném čase činí kolem 3 sekund.
Poté následovalo agility začátečníků, které se mi nelíbilo ani trochu, pro začátečnické psy mi ten parkur připadal vyloženě nebezpečný. Podle mého by aspoň v parkuru začátečníků měly být rovné náběhy na zónovky, pokud už je tam pořadatelé vůbec chtějí dávat. Bohužel se mé podezření potvrdilo a bylo k vidění dost pádů. Jeden bohužel i v podání Dieselíka, kde se projevila naprostá nezkušenost a blbý odhad v tom, jak áčko bývá široké, naštěstí se mu nic nestalo, sotva dopadl na zem, otřepal se a už se rozhlížel, kde že budeme pokračovat. Jelikož jsem zjistila, že nekulhá a dožaduje se dalšího běhu, pokračovali jsme dál. Na kladinu byl naštěstí náběh rovný, tak jsme na závodech podruhé sbíhali. Dieselík nezklamal a zónu opět udělal. Po stahovačce pak následovalo áčko ještě jednou, kde jsem si hlídala, aby měl opravdu úplně rovný náběh a ošetřovala jsem to natolik, že to Dieselík vyhodnotil jako poslání na úplně jinou překážku, uřvala jsem to, ale oblouk byl velký jako prase. Kupodivu jsme i s pádem z áčka, kontrolováním, zda je Dieselík v pořádku i šíleným oblouhem před áčkem podruhé běh vyhráli.
Fíha to už neubrzdím! Hurá běží se dál, kde že je další překážka?
Po opravdu krkolomném parkuru začátečníků, jsem měla trošku obavy, co budou mít pokročilí, ale tento parkur, nejnže nebyl nijak problematický, ale raději bych jej běžela i s Dieselkem, nebylo tam nic, co bychom neprobírali na tréninku a hlavně nebyly tam žádné nebezpečné pasáže! Turbo odběhl čistě a na prvním místě, trošku pomaleji než jumping, ale pořád to bylo lepší než to, co předváděl minulou sezónu a na začátku letošní. Zóna na kládě byla opravdu předpisová!
Kimi běžel rovněž slušně, výsledkem byl také čisté běh a první místo, slalom však už byl dost pomalý.
Běhy z jumpingů jsem sestříhala do videa, z agility jsem vybrala ty nejzajímavější záběry, které nejsou rozostřené nebo schované za áčkem. Přeji příjemnou podívanou :-).
Na závodech byla také Lenka Šircová z Miacisu Šumperk, která dělá vždycky moc hezké fotečky. Poprosila jsem ji, zda by mi Dieselka vyfotila ve slalomu, na výsledek se můžete podívat níže.
Po odběhání všech se začalo vyhlašovat, což ze začátku vypadalo docela neškodně, ale záhy se začal objevovat neskutečný problém. Už po odnesení všech cen co vyhrál Dizánek: 1. místo jumping, 1. místo agility a 1. místo součet jsme začali mít jisté ehm... technické problémy. Batožina se nám povážlivě začínala plnit a my měli přebránu akorát třetinku cen...
Následovalo přebírání cen s Kiminem, které jsem vyřešila Šalamounsky tak, že jsem část cen věnovala Elišce, čímž se mi povedlo zbavit asi tříkolivého dárkového balíku těstovin a tříkilového pytle granulek ufff, ještě že s námi jela! Tatínek se na mě začínal zlobit, že už teď to nemá kam dávat, a to jsem za Turba ještě nepřebrala nic...
Po přebrání všech cen jsme si s tou hromadou převážně těstovin Adriana vůbec nevěděli rady. Pár pytlíků jsem ještě přibalila Elišce, která již plakala, že žádné další těstoviny nechce. Byla jsem ale krutě neoblomná a se slovy: "Neodmlouvej a ber těstoviny!" jsem jí do tašky přidala ještě další dva balíčky. Těstovin jsme měli ale tolik, že jsme tam celou tašku museli nechat, protože ta tíha již byla fakt neúnosná. Cestou domů jsme přemýšleli co si s takovým množstvím těstovin počneme. Ještě štěstí, že jsme zároveň vyhráli tři batohy Propac, protože jinak fakt nevím, jak bychom to pobrali. Eliška pochopila, proč si na závody s sebou beru tatínka :-). Cestou ve vlaku jsme měli o zábavu postaráno zda si dáme k večeři těstoviny s pivem, jelikož jsme vyhráli ještě tři dárkové kartony piva, tomuto receptu zdatně sekundovala specialita těstoviny s těstovinama.
Pořadatelům bych vzkázala, že byli skvělí, cen bylo jak máku, nebo spíše jak těstovin. No nic článek už je i tak dost dlouhý, jdu psiskům vařit večeři, schválně hádejte co budou mít. Ano nebylo to až tak těžké uhodnout :-) a zajisté už chápete i to, co měl znamenat ten nadpis na začátku článku.
Moc děkuji Lence Šircové a Radce Vrublovské za krásné fotky.