Jumpingový speciál

S průběhem závodů 3x jumping na OSA Permoník vás tentokrát seznámím já Turbo, panička stále nemá čas, proto je velmi pravděpodobné, že pokud bych se do toho nedal sám, kdo ví jestli byste se toho někdy dočkali. Jak ji znám, maximálně si sedne k Agility blues a vypotí parkury, které jsme tam běhali. Možná by to dopadlo stejně jako s Ostravským pohárem, o kterém článek nemáme a nejspíš ani mít nebudeme. Ach jo, a to byly závody a ten koberec…
Už jsem začínal být nervózní, protože už dlouho páníčci nevytáhli tu nově koupenou krosnu, kterou bereme na závody. Už dlouho jsem paničku neviděl s tím utrápeným výrazem, kdy ke mně vždycky přijde pohladí mě po hlavě a povzdechne si. Zkrátka mi to začínalo chybět. Červenec už se chýlil ke konci a pořád nic. Že by Permoníci zklamali a nic nepořádali? Nevím, co už by se muselo dít, abychom nejeli alespoň tam. Od roku 2005, kdy jsem začal závodit jsme tyto závody resp. zkoušky nevynechali ani jednou, tak tam panička ráda jezdí. Až v sobotu 25.7. páníčci přinesli náš cestovní batoh a začali tam nosit nejrůznější potřebné věci. Osobně jsem musel zkontrolovat, že si tam panička dala kopačky, neboť ty jsou hnedka po Poličanu druhou nejdůležitější věcí, které je třeba na závody vzít. Jednou si kopačky na cvičák nevzala, potom se spustil liják, tráva navlhla a jelikož má oba kotníky vyviklané myslela si, že bude cvičit freestyle, ale to se šeredně spletla. Nejsem žádná bordera, či něco takového a sám běhat nebudu a nebudu.
Vstávali jsme o čtvrt na čtyři, což je na paničku dost brzy. To zas bude pomyslel jsem si, ta když je nevyspalá, tak bych vám nepřál se s ní vůbec potkat na ulici, natož s ní trávit celý den, jak je protivná. Vlaky jezdily kupodivu načas, takže jsme tak brzo jeli zbytečně. No jo, už jí z těch tří let dojíždění začalo hrabat a tvrdí, že ČD jezdí přesně, jen když se spletou, no nezlobte se ale říkat něco takového o tak spolehlivém podniku, no fujky teda.
Poté jsme dorazili na místo konání, panička mě zaprezentila a paneček začal rozbalovat stan, abych měl kde hlavu složit. Ještě než se začalo běhat šla studovat startovku. Nejprve zjišťovala, po kom zhruba poběžíme a kolik psů máme v kategorii. Largeů bylo jako obvykle nejvíce, a to 31. Jako vždy jednoznačně převažovaly border kolie (14), dále belgičtí ovčáci (8), dva australští honáčtí psi a po jednom zástupci královský pudl, labrador, rhodeský ridgeback, portugalský vodní pes a australský ovčák. Nás křížence reprezentovali dva kousky, takže kromě mě ještě jeden kolega. Troufnu si říct, že jsme ještě s jednou borderečkou se svými 48 cm patřili k nejmenším závodníkům.
Potom už začali rozhodčí Roman a Iveta Lukáčovi stavět parkury, které se mi moc líbily. Nebyly dlouhé takže mě panička zvládla po doběhu i pochválit a hnedka neomdlela.
První parkur byl velmi veselý a asi po desáté diskvalifikaci v řadě začal být pan rozhodčí trošku nesvůj, když se začali ozývat hlasy, jako proboha Romane, co jsi to postavil.
Panička se na prohlídce asi činila, protože mě poměrně technickým parkurem provedla bez chyby, téměř po ideální trase s postupovkou, která se hodně blížila ke 4 m/s. Kdyby mi u tunelu víc věřila, určitě bychom ještě nějakou tu půl vteřinu našetřili a šli přes čtyři. Skončili jsme na šestém místě s 0,13 s za čas.
Další parkur stavěla paní rozhodčí a obsahoval velmi nepopulární skokovou dvojitou. I zde se panička při prohlídce snažila, protože mě tímto parkurem provedla opět čistě a navíc v postupovce 4,21m/s, což je u mě v období, kdy je horko a sluníčko pere na mou černou hlavu opravdu výkon. Myslím si, že je to i tím, že poslední sekvenci vedla celou na jednu ruku a podařilo se jí mě solidně rozhýbat. Ostatní psovodi zde podle mého názoru docela zbytečně křížili nebo se zdržovali s frontcrossem. V tomto parkuru jsme se umístili na krásném čtvrtém místě a zaběhli jsme ho čistě!
U posledního jumpingu už jsme začínali být s paničkou unavení. Ona asi hlavně z toho klábosení s kamarádkami z našeho cvičáku a Karviné. Jelikož už začínala pošilhávat po součtu, kde jsme byli zatím na průběžném druhém místě, volila poněkud zbabělejší běh na jistotu, kde po překážce 3 udělala asi jako jediná FC srababa jedna. Pak nemám mít trestné body za čas. Trať jsme zaběhli opět čistě opět s postupovkou 3,93 m/s. Která nás usadila na deváté místo. Všechny běhy by se nám tedy počítali na republiku, kdybychom tam teda chtěli jet.
Ceny za součty se rozdávali v každé výkonnostní kategorii, což je moc dobře, aby i jedničkáři a dvojkaři měli šanci na úspěch a podpořilo je to v dalším snažení.
Nakonec se začaly vyhlašovat výsledky. V jednotlivých bězích jsem sice neuspěl, ale v celkovém součtu LA2 jsem zvítězil.Vyhrál bych dokonce, i kdyby se součty nedělily na kategorie, protože jsem měl nejméně trestných bodů ze všech! Při předávaní cen nás pan rozhodčí pochválil, že jsme se zlepšili, což mou paničku moc potěšilo. Pak šla vyzvednout naši žákajdu, jak tomu říká, rozloučili jsme se a vydali na zpáteční cestu.

Děkuji Martě a Verče ze cvičáku za fandění a Verče navíc za fotečku.