Lukovské tunýlkaření
Na tyto závody jsme vyrazili ve stejném složení jako na Podhorský skok. Tedy já s Turbem a Kimim a Verča s Ernym. Cestu jsme už trošku znali, takže to bylo o něco lepší než minule až na ty kruhové objezdy. Nevím proč, ale stále více oblíbeným se u mě stává město Zábřeh. Tedy alespoň kolem něj vždy trávíme nejvíce času. Pokaždé je třeba jej několikrát objet a prozkoumat ze všech stran. Dopravní značení zde opravdu nemá chybu. Do Lukové jsme dojeli včas a já se těšila na to, že konečně uvidím Kimíkova brášku Tobiho, který má zhruba stejnou diagnózu jako Kimi. Parkur už byl postavem a my odhadovali jakou kategorií se bude začínat. Jako první běželi začátečníci large, kde jsme měli jedno želízko v ohni, a to Ernyho. Erny běžel pozorný čistý běh a s přehledem zvítězil. Poté následovali začátečníci medium, kde jsem startovala s Kimim. Kimi běžel hezky a postupně se jeho rychlost začíná blížit té, kterou běhá na cvičáku. Zaběhl čistě a v druhém nejlepším čase. Útok na první místa v openu zakončil Turbo čistým během.
Poté následovaly jumpingy, kde už jsme takové štěstí neměli a umístit se na bedně se podařilo jen Kimíkovi fantastickým výkonem s postupovkou 4,72 m/s. Jistě není bez zajímavosti, že se bratři sešli na bedně, jelikož Tobi doběhl na hezkém 3. místě. Turbo se umístil jak jinak než 4. Posledním během byla dost zapeklitá tuneliáda. Kterou Verča okomentovala docela trefně, že by ji mohl tak zaběhnout Kimík, neboť kreativec Turbo si určitě něco poupraví. Smůlou bylo, že se kategorie SA, MA,LA nedělily na začátečníky a pokročilé, tudíž byli začátečníci ve značné nevýhodě.Vědoma si této skutečnosti, jsem volila dost riskantní vedení přes tunel, kde ostatní pejsci hodně vybíhali a zbytečně tak ztráceli čas. Ačkoli Kimík běžel, po ideální trase co mohl, umístil se „až“ na 4. místě. Těšit mě mohlo, že ho běh vyloženě bavil a nezavřel po celou dobu běhu klapačku a doběhl nejlépe ze začátečníků. Před ním se umístili o dost zkušenější pejsci. Turbo nezklamal a vymyslel si vlastní variantu, takže jsme byli DIS. Erny zaběhl též čistě, ale v obrovské konkurenci largeů se na bednu nedostal.
Poté následovalo rozdělování cen, které bylo dost zvláštní. Za agility jsme obdrželi poloprázdnou tašku a hezkou kokardu. Byli jsme trošku zklamaní, protože jsme v taškách čekali letáčky na to či ono. Velkým překvapením pro mě byli šeky na odběr výrobků značky Fitmin v hodnotě 400 Kč a na dně jedné tašky jsem objevila Alavis MSM, který určitě využijeme. Za jumping vyhrál Kimi hezký pohár a další ceny.
Z hlediska cen to tedy nakonec dopadlo přesně naopak, počáteční rozladění se proměnilo v nadšení, neboť za dva vyhrané šeky jsem si mohla koupit, co jsem chtěla a navíc odpadla dlouhá přeprava 15 kg pytle. Nedovedu si představit, jak bychom ten pytel naložili do Verčiny Fabie a navíc by mohlo hrozit, že bychom třeba vyhráli nějakou zátěžovku, kterou krmit nemohu, jelikož mi po ní psiska přibírají. Proto chci pořadatelům ceny ještě jednou moc pochválit. Stejně jako precizní posuzování panem rozhodčím a dokonce takový luxus, jako jsou vypočítané postupovky. Moc mě potěšilo, že ani jeden z mých psů neklesl v rychlostech pod 4,15 m/s. Moc lukovákům děkuji za příjemně prožitý den a také to, že nám takto nepřímo zprostředkovali setkání s Kimíkovým bráškou a také za fotečky, kterých udělali něco kolem tisícovky.