Podhorský skok 2008
Je to asi zvláštní, protože na takových akcích se většinou začíná, ale asi po třech letech aktivního závodění jsme se Turbem zúčastnili našich úplně prvních neoficiálních závodů. Původně bylo v plánu, že s námi pojede i Kimík a bude závodit v kategorii bažantíků na nizoučkých skočkách, nicméne v poslední době se mu krátkodobým vysazením Proenzi natolik přitížilo, že byl jeho start nemyslitelný.
Cesta na místo určení byla celkem pohodová a vlaky jezdily skoro na čas. (Ti, co často dojíždějí, vědí, že 10 minut není žádné zpoždění.) Kdybychom ten den nemuseli vstávat ve dvě hodiny v noci, protože ráno podle mě začíná docela jindy, byl náš výlet bez jediné chybičky. Jakmile jsme dorazili do České Třebové vytáhla jsem mapu a pustila se do své oblíbené činnosti navigátora. Cestu jsme naplánovali s pořádající paní Chrastilovou, takže dojít ke cvičišti byla hračka.
Závodilo se ve čtyřech kategoriích: bažantík, začátečník, pokročilí a veterán, ať už psí nebo lidský. Začínalo se hrou, kde jsem s žádným umístěním nepočítala, protože pravidla dosti nahrávala rychlým psům. Navíc zde byli pokročilí sloučeni se začátečníky, takže konkurence byla opravdu veliká. Navíc v začátečnících soutěžily i tři border kolie, kterým pravidla hry vyhovovala. Na běh měl tým celkem 30 sekund a úkolem bylo nasbírat co největší počet bodů. Jednotlivé překážky byly bodově ohodnoceny určitým počtem bodů s tím, že každá překážka se může jít maximálně dvakrát. Velmi frekventovaný byl zejména osmibodový slalom. Dále potom houpačka a látkový tunel po šesti bodech. Turbo měl po ránu velmi veselou náladu. Na startu štěkal a moc se těšil. Běžel poměrně rychle a na trati jsme se dostali dál, než jsme očekávali. Ačkoli to nebylo podmínkou, snažila jsem se udržet kontinuitu běhu a po slalomu jsme běželi na dosti vzdálenou skočku, abychom se mohli na slalom napojit zpět. U některých psovodů bylo k vidění, že po dokončeném slalomu se ihned otočili zpět a dělali ho rovnou nazpátek, což mnohé pejsky docela rozhodilo a udiveně pak koukali po páníkovi, co udělali špatně. Nechtěla jsem, aby Turbo měl z běhu trauma, proto jsem tuto možnost zavrhla. Jaké pak bylo překvapení, když jsem i přesto na výsledkové listině viděla Turba na druhém místě vklíněného mezi již zmiňované border kolie.
Parkury z těchto závodů naleznete v sekci "Parkury".
Pokračovalo se závodem agility. Trať mi přišla poměrně lehká. Jedinou nepříjemností byl tunel pod áčkem, na který doplatila řada psovodů a situace kolem skočky u tunelu, u níž jsem měla pochybnosti, zda nepoletí dolů. Doba na prohlídku trati byla opravdu velkorysá, takže jsem výjimečně na trati nebloudila. Tentokrát si Turbo zopakoval svou rozjařenost i v tomto parkuru, takže to bylo opět velmi veselé, protože jsem nestihla některé otočky. Trať jsem zaběhli s jednou laťkou a kupodivu se i tak umístili na prvním místě
U jumpingu byl nejtěžší začátek a konec. Právě na cestě do cíle bylo vidět nejvíc diskvalifikací. Tento parkur jsem měli čistý a v nejlepším čase. Opět jsme ho vyhráli.
Po té následoval ještě skok mohutnosti, na který jsme už nezůstávali, abychom se dostali v rozumném čase domů. Celé závody se moc povedly a tímto bych chtěla moc poděkovat paní Chrastilové za skvělou organizaci a krásné ceny od velkého množství sponzorů. A také za skutečnost, že nám předala ceny o něco dřív a my se tak mohli dostat domů ještě před půlnocí . Dále bych chtěla poděkovat ostatním závodníkům, se kterými jsem se díky těmto závodům poznala. Stihli jsme probrat, výcvikové instruktory u nás, výcvikové metody, jiné psí sporty a chov šeltií v ČR. Děkuji všem za příjemně strávený den.
