Agidivošení Odry-Loučky
Po závodech v Přerově jsme se i sem vypravili v plné sestavě. Diesel do štěňátek, Kimík a Turbo do pokročilých. Závody pořádali Agidivoši z Oder Louček jako svoje úplně první závody každého, kdo se do něčeho takového pustí nesmírně obdivuji a vážím si jeho odvahy. Jako rozhodčí zvolili Lenku Hajdukovou, která je známá dechberoucí sbíhanou kladinou a patří spolu se svou fenkou čínského chocholatého psa mezi naše nejrychlejší týmy v kategorii small. Její parkury byly podle mého názoru každopádně zaběhnutelné a znamenali pro závodníky opravdovou výzvu, protože zároveň vyžadovali přesný timing a dobré čtení parkuru. Posuzovala korektně a v případě potřeby ochotně přispěchala na pomoc.
Jako první běhala štěňátka, byl postaven poměrně jednoduchý parkur, který ovšem obsahoval jednu nepříjemnou zápletku, a tou byl tunel z velice lehkého materiálu, napůl šusťákovina, napůl síťovaná podšívka šusťákových bund. Tato překážka pěkně potrápila zejména rychlé psíky. Chudák Dieselík se mi do tunelu v prvním běhu chytil jak moucha do pavučiny :-D. Rychlým náběhem do tunelu jej odkulil minimálně o půl metru do strany a celý jej narovnal (původně byl do pravého úhlu). Byl trošku otřesený, ale naštěstí má na šeltičku velmi nebojácnou povahu, takže až si uvědomil, co se s ním stalo a navrátila se mu ztracená rovnováha rychle bez problémů dokončil parkur a ještě vyběhal druhé místo. Po té, co měli s tímto tunelem problémy téměř všichni psíci v kategorii LA, ho pořadatelé naštěstí pro druhý běh vyřadili.
Druhý běh byl velice zajímavý nutností psíka zareagovat na prudký frontcross po tunelu. Při nedostatečném stažení byl velikým lákadlem tunel číslo 5 z druhé strany. Ač se tento parkur skládal z pouhých 7 překážek, představoval pro štěňátka ne úplně jednoduchou zkoušku. Bylo důležité mít buď hodně rychlé nohy a pomalejšího psa, který se umí precizně stahovat po tunelu, nebo mít luxusní odložení (pokud si člověk na start nevzal pomocníka, který pejska přidržel).
Konečně tedy nastala příležitost otestovat si Dieselíkovo odložení se vším všudy tj. asi na takových 6 až 7 metrů. Dieselík mě moc překvapil a v odložení opravdu ukázněně zůstal, dokud jsem ho k sobě nezavolala, druhý šok jsem měla těsně po tunelu, kde se můj šeltíček stočil úplně přesně po ideální dráze. Skoro jsem nemohla pochopit, jak to při jeho rychlosti vůbec bylo možné. Zbytek tratě už byl jen o rychlosti, tak jsme se do toho opřeli a bez problémů běh vyhráli. Uvidíme jestli bude na webu výsledkovka, moc by mě zajímala Dieselíkova postupovka. Jedným nedostatkem je, že tento běh bohužel nemáme natočený. O to více děkuji všem, kdo nás při běhu zachytili na fotografiích :-).
Parkur štěňátek Ideální vedení vyžadovalo opravdu těsné stažení
Autor fotky: Hafanatek
Autor fotky: Hafanatek Autor fotky: Michal Gruchala
Po doběhu štěňátek následoval jumping. Nejprve běhali začátečníci a už zde bylo vidět, že laťky na stojáncích příliš nedrží. Po doběhu jedné z borderek nezůstala nahoře ani jedna laťka. Poté šli na start pokročilí jako první jsem vyběhla s Kimíkem a to, co po nás na parkuru zůstalo byla docela pěkná spoušť. Laťky na stojáncích opravdu nedržely, stačil sebemenší kontakt s laťkou a nemilosrdně padaly k zemi. Bohužel stačil i kontakt srstí, proto byli o poznání úspěšnější krátkosrstí psi. Na jedné trati jsme si vysloužili celkem tři laťky. Turbo zaběhl o něco lépe pouze s jednou laťkou, takže i když je to už staroušek proskákal parkur o poznání úspěšněji, nejspíše proto, že na břiše nemá 15 centimetrové prameny chlupů. Kimík nakonec skončil na třetím místě, Turbo na druhém.
Poté následoval open, kde řekla bych nejenom naše laťková mizérie pokračovala. Na parkuru byly dva outy, kde pes skákal vyloženě do psovoda, což nebylo v kombinaci se sfouknutelnými laťkami příliš příjemné. Navíc laťky padaly i během prohlídky, kdy se jich nikdo ani nedotkl. Inu člověk se musel snažit běžet tak, aby u toho moc nedupal :-D. Kimík zaběhl opět se třemi laťkami, i když jsem vedla, jak jsem nejlépe uměla a řešila každou překážku, bohužel byl však předešlým deštěm mokrý takže chlupy na břiše, byly ještě o poznání těžší. Turbo doběhl se dvěma. Oběma i tento výkon stačil na druhá místa.
Až na skokové překážky hodnotím tyto závody kladně. Naopak perfektní zde měli zónovky, byly polepené umělou trávou, což já osobně považuji za jeden z nejbezpečnějších povrchů, který není klouzavý ani když zmokne nebo namrzne. Organizačně byly závody slušně zařízené. Příště pojedeme zase, jen si staroušek Turbo zaslouží již nižší skočky a odstartuje v medium. Co udělám s Kimíkem zatím netuším, bude září a moc stříhat se mi ho nechce :-D, trošičku to ale zřejmě bude třeba. Dieselek odstartuje pravděpodobně v začátečnících. Na závěr bych chtěla moc poděkovat pořadatelům za závodně strávený den a za odvoz do Suchdola, což nám umožnilo dostat se domů o dvě a půl hodiny dříve.
Autor fotek: Michal Gruchala
Moc děkuji autorům fotek. 