Podzimní agidivošení

 

Nějakou dobu jsem přemýšlela, zda se na tyto závody hlásit, ale pak jsem si vzpomněla, že už bych mohla mít po státnicích a jednoznačně se rozhodla, že by to mohl být dobrý relax. Měla jsem podle minulých zkušeností trošku obavy, že zkosíme celý parkur, ale co už. Jedinečná možnost si zazávodit na neoficiálkách v Moravskoslezském kraji :-).

Na začátek jsem chtěla Dizánkovi ukázat, že ty laťky nejspíš budou padat, ale jaký div, že nepadalo nic. Tak jsem se snažila co nejvíc stížit podmínky, aby shodil. Chvílemi jsem si připadala jak Susan Garret při nácviku slalomu, kde se zuby nehty snaží psa nepustit do druhé branky. I přes veškeré mé úsilí nespadlo nic, tak jsem doufala, že to vydrží.

Parkury stavěl tentokrát Zdeněk Lukovics a já jsem si při prvním pohledu na "začátečnický" parkur myslela, že mě vomejou :-D. Parkur obsahoval podle mého ne úplně snadný náběh do slalomu a hlavně 17 překážek. Tolik nebo víc jsem jich na tréninku s Dieselem běžela snad jen dvakrát! Takže mi bylo naprosto jasné, že toto bude high adrenalin nadruhou! Prohlídka mě příliš neuklidnila a před během mi bylo snad ještě hůř, než když jsem šla v pondělí stejného týdne tahat otázky u státnic. Tam jsem se uklidňovala tím, že co umím umím a nic nového již se na chodbě nenaučím. Ale tady bylo před námi 17 překážek a zhruba půl minuty, protože mi bylo jasné, že dýl se se mnou Diesel párat nebude. Opravdu mi bylo neskutečně špatně. Pěkně jsem Dieselíka posadila na startu a poodešla si jen kousek, jelikož začátek byl vcelku tehnický. Naštěstí mě Diesel trošku šetřil a první tři překážky ještě nenapral na max. Po prvním tunelu se už ale opravdu rozjel, tak tak jsem ho stačila trošku srovnat do slalomu, kde už valil naplno. Druhá půlka parkuru byl už jen čistý sprint. Zaběhli jsme čistě, mé nadšení neznalo mezí :-). Dizánek se po mě jen udiveně otáčel, zda jsem v pořádku. Tento běh nám vynesl první místo, které jsme obsadili se 7 sekundovým náskokem na druhého (1/16).

Měla jsem z toho všeho takovou radost, že jsem se pozdě dostavila na prohlídku pokročilých a měla problém, jelikož se tyto tratě dost podobaly. Procházela jsem si to velice v klidečku, když odpískali konec prohlídky, nějak jsem si myslela, že první půjdou eSka, zběžný pohled na skočky kolem mě mě však přesvědčil o opaku. Docela jsem se zhrozila, jelikož Turbo spal ve stanu. Hned jsem si v duchu nadávala, jaká jsem koza, že bych chtěla vidět sama sebe, kdyby mě někdo v noci zbudil a hnal mě slovy "Hybaj na parkur." Jediné co jsem stačila, bylo nechat Turba mi jednou přeskočit přes nohu a šlo se závodit. Musím opravdu ocenit, že jakž takž běžel a navíc nic neshodil. Nakonec to stačilo na čistý běh a první místo! Kimík zaběhl s jednou laťkou na třetím místě.

Následovalo agility opět začátečníci, tentokrát mi došlo, že s věčným odkládáním hodiny pravdy ohledně sbíhaných zón je konec. Konečně si je můžeme vyzkoušet v praxi! Po prohlídce mi bylo jasné, že buď mi Dieselek zůstane sedět na startu jak přibitý (ne, že by kdy dělal něco jiného, až je mi to divné) a zóna by mohla s velkou pravděpodobností být, nebo budu muset běžet jak Usain Bolt, abych byla vůbec v kontaktu a pak je velká pravděpodobnost, že zóna nebude. Dieselko ale opět nezklamalo na nechalo mě dojít až za druhou překážku (zlatíčko moje). Tím pádem jsem nemusela běžet jak šílenec a zóna byla opravdu ukázková. Sotva jsme se vzpamatovali z klády byl na řadě kruh, který jsme na závodech také ještě nikdy nedělali, ale to Dieselkovi taktéž nedělalo žádný problém, po proběhnutí slalomu se už opět dostával do plné rychlosti, trojlístek jsme také zvládli, zóna na áčku snad nemohla být hezčí a byli jsem v cíli. Tento čistý běh jsme opět vyhráli a tentokrát jsme na druhého měli k dobru 9 sekund a stejně jako v předchozím běhu náš čas nepřekonal nikdo ani v medium a large. Měla jsem tak velkou radost, že se ke mě Dizánek skoro bál jít bobek :-).

V běhu pokročilých jsem tentokrát Turbo i trošinku probrala, byl šikovný a opět nic neshodil ani nezkazil. Takže opět čistý běh a první místo.

Kimík zaběhl s jedním odmítnutím na druhém místě, moc mě potěšilo, že nic neshodil. Celkově se mí psi ve skocích v poslední době dost zlepšili, takže se se skákáním jistě dá udělat hodně. Nechci se pouštět do hypotéz zda existuje nebo neexistuje ETS, ale mám v plánu napsat o skákání článek. Navíc jsem tak trošku sledovala, jak kteří psi skáčou a je fakt, že na některé moc hezký pohled nebyl.

Závody byly pořadatelsky dobře zvládnuté, skončily v rozumnou dobu. Tratě od pana rozhodčího se nakonec ukázaly jako nám ušité přímo na míru a musím říct, že Agidivoši snad lépe vybrat ani nemohli. Rovněž musím velmi pochválit ceny, pěkný pelíšek, bytelně vypadající deštník, ale i perfektní vyhraná knížka, která poskytuje skutečné zamyšlení nad výcvikem psů. Maminka je navíc pořadatelům velmi vděčná, že nerozdávali žádné plechovky (rozuměj poháry) :-D. Závody se mi tentokrát líbily ještě více než minule.

Na videu si můžete prohlédnout Turbův jumping, aneb jak běží ospalý pes a Dieselkovo agility, aneb první running contacts na závodech.

 

Za fotky moc děkuji Dáše Gavendové (hafanatek).