Davo cup 2011
Tento rok jsme na tento závod jeli již potřetí. Navíc jsem ho naplánovala jako Dieselíkovu agilitní premiéru. Není bez zajímavosti, že svou závodní dráhu zde před dvěma lety odstartoval i Kimík.
Jako úplně první běhala štěňátka, pro které byly připraveny dvě jednoduché tratě s tunely a skokovky s laťkami na zemi v jumpingu a sníženým áčkem navíc v agility. Protože nemůže být nic tak jednoduché, jak se zdá jsem si při tréninku se šeltkami den před závodem zrušila koleno, takže jsem byla strašně pomalá a děsila se toho, kam budu schopná doběhnout. Proto jsem doufala, že Diesel zvládne odložení na startu.
Autorka fotek: Slávka Podmolová
Před prvním během byl Diesel celkem v klidu, tak jsem mu věřila a skutečně na startu zůstal sedět, došla jsem si trošku dopředu a vystartovala, trať byla jednoduchá, tak jsme jeli vyloženě na rychlost. Diesel byl rychlý, ale soustředěný a zaběhl moc hezky. Byla jsem s ním moc spokojená. Poté nastala přestavba na trošičku obtížnější parkur s áčkem. Shodou okolností se tam objevil prvek, který měl Diesel z včerejšího tréninku v čerstvé paměti, to mohla být jediná omluvé mé blbosti trénovat den před závodem.
Autorka fotky: Silvie Bravená
U druhého běhu se už začal Diesel dostávat do ráže. Zvláště poté, co nás zavolali na start a ještě něco upravovali na trati. Dizánek sebou začal škubat a byly na něm vidět první příznaky agilitní mánie, jako třepot a nesoustředěnost. Docela úspěšně jsem ho však dokázala uklidnit a opět vydržel na stratu dokud jsem si nenadešla , kam jsem potřebovala. Zónu jsem neřešila a opět běžela naplno. Dizánek běžel, co mohl a opět reagoval velmi dobře. Výsledkem byly dva rychlé běhy, do kterých jsme oba dali naprosto všechno, teď nám zbývalo jen čekat na jaké umístění to bude stačit. Výsledky nikde nevisely a rovnou se vyhlašovalo, proto jsme byli napjatí, kolikátí jsme skončili.
K mé nemalé radosti Dizánek nejenže skončil na bedně, ale stal se i vítězem všech štěňátek. V současné době jsou již na webu i výsledky běhů, které mou radost z netušených postupových rychlostí ještě umocnily.
Poté následovaly běhy pokročilých, kde jsem závodila s Turbem a Kimíkem. Kimík ten den opravdu bodoval, vysloužil si hned dvě blbé chyby, jednu za náběh do slalomu, ano byla jsem pomalá, kdybych byla rychlejší, srovnala bych ho tam líp a pak měl letecký den na houpačce. Docela mě to překvapilo, protože Kimík má houpačku buď pomalejší, nebo ji vždy ubrzdí včas, alespoň to jsem si říkala do onoho běhu.
Turbo běžel čistě rychlost opět raději nebudu komentovat. Jumping byl také poměrně jednoduchý, jen mě děsila úvodní rovinka, u níž jsem si byla jistá, že minimálně u Kimíka nestihnu zaběhnout tak, rychle, abych byla v kontaktu. Proto jsem si došla až za druhou překážku i když jsem věděla, že z ruky běhá Kimi mnohem rychleji, ale když noha neslouží, nedá se nic dělat. Zaběhl čistě, ale umí to i rychleji. Kimík v tomto případě bohužel běhá tak agresivně jako já a já běžela všechno jen ne agresivně. Do posledního běhu s Turbem se mi už ani moc nechtělo, ale zaběhl čistě a celkem se i snažil.
Výsledkem nakonec byla nějaká umístění v jednotlivých bězích a celkově Kimíkovo druhé a Turbovo třetí místo v součtech. Absolutním vítězem z mých psů se za tento závod stal Dizzík, který se celou dobu choval naprosto fantasticky, jeho ztřeštěné štěkání skoro vymizelo. Navíc vystupoval velmi sebejistě. Nakonec jsme si ještě neodpustili jednu společnou fotku dvou a dvou příbuzných. Dizánka opět s maminkou Adélkou a Suki s Kimíkem (bratranec a sestřenice) po Kamajakin Asparagus.
