Kterak jsme maturovali

 

Ne, skutečně si nedělám legraci. Turbík má skutečně maturitu, tedy alespoň se jí jako asi poměrně málo psů mohl účastnit.

První pololetí čtvrťáku se přehouplo do druhé a my, tedy naše specializace na výtvarné umění, si měli vybrat, kdo zvolí jaké téma pro závěrečnou maturitní práci. Tak i mně nastalo nelehké období, kdy jsem měla vymyslet nápad a jeho následné provedení. Protože mi nic neříká moderní abstraktní umění, rozhodla jsem se pro klasickou kresbu. Jelikož jsem psíky měla celkem v ruce, padla volba právě na portréty psích plemen. Tak uběhla cesta od první kresbičky po 19 představitelů psích plemen náležících do jednotlivých skupin podle FCI takovým způsobem, aby v každé byl minimálně jeden.

Tak se stalo, že skupina 1. psi ovčáční a honáčtí, byla zastoupena šeltií, německým ovčákem a border kolií, a tak dále až po skupinu 10. reprezentovanou greyhoundem a afgánským chrtem.

Ztvárnění mého maturitního díla šlo ještě dál, až k nápadu sestavit všechna tato plemena do knihy. Takže bylo třeba ke každému plemenu napsat krátký článeček podle vzoru Dr. Ireny Sehnerové, pravidelně přispívající do časopisu Pes přítel člověka formou zamyšlení Auřina proč.

Dále vyvstal problém grafického zpracování celé knihy, která byla ještě v konečné fázi doplněna humornými perokresbičkami. Tak mě i Turbíkovi vzniklo naše společné dítko - Kniha s názvem TURBOLETEM PSÍM SVĚTEM.

Protože náš vyučující měl k tzv. modernímu umění hodně pozitivní vztah a mé dílo mělo co do činění se vším jen s moderním uměním ne, rozhodla jsem se zpestřit jeho prezentaci. A co stylovějšího, než pozvání hlavního protagonisty černobílého Turbíka k černobílé knize, by vás mohlo napadnout?

Pravda, moc šancí jsem tomuto šílenému nápadu vzít psa do školy nedávala, zvláště, když jsem věděla, že pan profesor má ke psům vztah sice velmi dobrý, ale pouze, když je zrovna nemá u sebe. No trochu to poopravím, abych mu nekřivdila, ne že by měl něco výrazného proti psům, jen z nich měl zkrátka trošku strach. Proto mě vysoce překvapilo, jak hladce můj návrh prošel.

Tak krátce po našem závodění ve Světlé Hoře (bohužel od té doby tam už žádný závod nebyl) nadešel všemi očekávaný den praktické maturitní zkoušky a následná cesta s Turbíkem do školy. Kde ač je Turbík pes poměrně vyrovnaný, jsem se nechtěla trefit do přestávky, což se mi bohužel podařilo. Je fakt, že moje zlatíčko ve vestibulu nadalo celé škole, ale pak už se choval velice důstojně, jak se u maturity sluší. Některé mé spolužáky překvapila Turbova velikost, snad čekali psa kapesního, ne elegantního dlouhonohého střeďáka. Před prezentací jsem odvedla Turbíka do výtvarny, kde se natáhl pod lavici k mým nohám. Nato vešel vyučíjící a začal se zvědavě zajímat, kde toho psa vlastně mám. Nevím, jestli si myslel, že Turbajz obrátí třídu vzhůru nohama. Ten ale mezitím ležel na zemi s výrazem anglického gentlemana.

Poté nastalo relativně dlouhé čekání, než se vše nachystá na slavnostní ceremoniál, kterého se účastnila i ředitelka školy. Čekání to bylo pro některé spolužačky k nepřečkání a mnohé mi záviděly psychickou podporu, kterou jsem měla u sebe. Konečně nastal okamžik, kdy jsme se dostavili na chodbu školy, kde byly jednotlivé práce vystaveny. Po několika slovech o mém díle jsem řekla, že se pokusím o pár prvků tance se psem, kterému se sice věnuji jen okrajově, ale i přesto se pokusíme něco předvést. Ale dopředu jsem hlásila, že nevím, jestli něco bude nebo ne, tak ať přihlížející nejsou zklamaní, že nic nebylo. Chodba byla obsypána žáky z nižších ročníků, proto jsme na naše vystoupení měli k dispozici plochu 1,5 x 3m. Předvedli jsme slalom popředu, pozadu, obcházení a obcouvání předmětu (šátek také černobílý) a povel zajíc. Na ty podmínky cvičil Turbík přenádherně. Dále pokračovaly v obhajobách další spolužačky. Za naši knihu jsme obdrželi jedničku. Po sdělení výsledků si Turbíka přišla prohlédnout část profesorského sboru a obdivovali jeho opravdu vzorné chování, které jsem u něho snad nikdy jindy neviděla. Nejvíce uchvátil naši matikářku, kterou si Turbík také záhy velmi oblíbil. Poté, co si všichni vyučující, kteří měli zájem se s Turbíkem seznámit, mého čupřináčka dostatečně pohladili a podrbali, jsme se vypravili domů s vědomím úspěšného dne v podobě složené praktické maturitní zkoušky.

Abyste z našeho dílka také něco měli, pokusila jsem se ho převést do elektronické podoby. Chybí pouze texty.