Kimi

 

Plemeno: sheltie

Celé jméno: Calenzano z Černé hlásky

Matka: Girl icu

Otec: Rigoberto z Černé hlásky

Složené zkoušky: ZZO, MA1

Nejoblíbenější překážka: tunel

Záliby: štěkání, blafání, ječení, agility, oždibování Turba a cokoli, co může dělat se svou paničkou

Zbarvení: trikolor s bi vlohou

Zdraví: CEA, PRA, KAT negativní v 7 týdnech, DKK 4/2

Rentgenový snímek si můžete prohlédnout zde.

Medailonek

Obrázkové PP a předci

Vyšetření očí

 

 

 

Kimi se s agility seznámil už jako čtyřměsíční štěňátko a okamžitě si ho zamiloval. Naše agilitění však nebylo bez problémů, protože Kimimu byla v 6,5 měsících na předrentgenu diagnostikována těžká DKK. Proto jsme s agility na třičtvrtě roku úplně přestali. Kimi však byl bez pravidelné náplně moc smutný a celý takový bez života.  Mezitím se mi do ruky dostal článek od Silvie Trkman, kde tvrdila, že agility je dobré i pro psy s dysplazií. Uváděla zde, že se psem, který kulhá i v běžném životě by netrénovala, pokud by se však jeho stav zlepšil, velmi zvolna by začala. Při experimentování s různými kloubními přípravky jsme tedy i my dospěli ke stavu, kdy se Kimiho kulhání výrazně zlepšilo a my začali zvolna trénovat. Nejprve jsme běhali s laťkami úplně na zemi, později jsme je začali lehce zvyšovat. Aby Kimi mohl běhat agility bez kulhání vyžaduje to pokud možno každodenní půl hodinu až hodinu intenzivního běhaní a nutnost držet, co největší svalovou hmotu a co nejnižší váhu. První podmínka Kimimu nevadí, protože běhá velmi rád, ovšem s druhou podmínku mi Kimi komplikuje obrovskou chutí k jídlu, jež je mu jako většině šeltiček vlastní.

Povahově je Kimi velmi poslušný a za každou cenu se snaží vyhovět. Je temperamentní, přeochotný a uřvaný.  Kimi je v agility spolehlivý s vyrovnanou výkonností a do běhu dá všechno ať je horko nebo zima. Nejméně v oblibě má slalom, který považuje za zbytečnou zdržovačku. Mým největším cílem je zajistit, aby měl Kimi z běhání i nádale radost. Nejvíc si přeji, abychom si každý běh co nejvíce užili, pokud to Kimíkův zdravotní stav dovoluje a je úplně jedno jestli se jedná o běh tréninkový či závodní, běžíme ho tak, jakoby právě tento byl ten poslední.

Moc děkuji Silvii Trkman za již zmiňovaný článek, když jsem ho četla poprvé, považovala jsem ho za naprostou hloupost, nicméně donutil mě, abych přemýšlela nad tím, jak skloubit agility s dysplazií a učinit Kimiho znovu šťastným.