Nové a staré v agility
Na jeden z tréninků jsem si možná schválně možná nevědomky, těžko říci připravila dvě tratě. Shodou okolností jedna byla v dnešní době prudce módní záležitostí, autorkou byla finská závodnice Janita Leinonen, druhou sadu parkurů jsem vyhrabala kdesi z šuplíčku, protože si je pamatuji jako jeden z velmi přínosných tréninků té doby. Tato trať obsahovala velmi oblíbené prvky a kombinace, které se běhaly někdy okolo roku 2007 a zajímalo mě, jak se s nimi moje šeltie popasují.
K tomuto zamyšlení mě přivedla jedna věc moji svěřenci, které se chvílemi pokouším trénovat byli tehdejšími tratěmi doslova nadšení. Někteří z nich byli velmi smutní, že nemohou na dnešních závodech v dnešní době běhat podobné tratě. Kristýně s Keysi se na těchto tratích dařilo a troufnu si říci, že na cvičáku předvedli dosud nejlepší výkon.
V této situaci se kladu otázku, zda je překotný vývoj agility vždy ku prospěchu věci, odpovědět si musí každý sám, jen bych se nerada dočkala doby, kdy zaběhnout i jedničkovou zkoušku bude velmi těžký oříšek.
Parkur z roku 2007 z mladým Turbíkem. Jak jsme ty samé parkury běželi tehdy.
Ačkoli jsem se snažila si na tratích procvičit především frontcrossy a rearcrossy, které tehdy byly v podstatě jedninými výměnami, jsem se tomu, aby se sem tam vloudil nějaký blindcross, neubránila. Inu pokrok nejde zastavit ani na straší trati. Párkrát jsem psa srovnala i před odrazem na překážku.